Den patnáctý a den poslední tohoto letošního březnového.
Čas strašně, strašidelně letí.
Nedávno byly Vánoce.
Nedávno bylo to všechno, co bylo.
Ve vnímání lásky to je také tak - celý život údajně (tvrdím to aspoň já) hledáme tu lásku, kterou jsme kdysi dávno byli i my samotní.
Dítě je láska. Člověk, přicházející do tohoto světa, je láska. Ale protože tento život, tento svět není a ani nemůže být dokonalý, a všichni v sobě máme zárodky toho nedokonalého, tak se to potom všechno nějak zvrtne... a nastává čas výchovy :-))
A tak celý život hledáme tu lásku, která nám ani nemusela být dávána, ale kterou jsme my samotní prostě a jednoduše byli.
V okamžiku smrti ji opět najdeme (?)
Hmm. Moje vlastní filosofie v kostce.
Nebo v kouli?
Otázky patnácté:
Jaká je nebo jaké jsou ty vaše kostky? :-))
Souhlasíte s tou mou?
A chcete další zapeklitou otázku s (marným i nemarným) hledáním autora? :-)😇 Tak tady je: "Svět jest kolo, jež se točí, prudce chvěje, hlučí, zvučí. Kdo mu v centrum neusedne, zamotá se a vypadne..."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat