Je mikulášský svatvečer. Noc, kdy přichází ten skutečný Mikuláš, nejen namaskovaný s vousy, obdarovává děti, nestraší je, neděsí. Děti si dávají večer na okna talíře, aby měl kam své dary uložit.
Zvládá to v každé rodině, v každém domově, každému dítěti. Zvládá to, protože je svatý, a tudíž dobrý.
Rozdává se všem a všude.
Jak krásná myšlenka!
Mikuláši, chce se mi věřit, že jsi skutečně byl, že jsi.
Že se v noci na šestého prosince opravdu sneseš odkudsi shůry na tu naši ubohou, uplakanou zem a obdarováváš v těch rozsvěcených nebo i temných oknech lidských domovů
všechny, kteří si to zaslouží. Tedy všechny děti. Protože děti jsou dobro a láska.
Otázky deváté:
1. Jaké jsou Vaše osobní vzpomínky z dětství na Mikuláše - čerta - anděla?
2. A otázka ryze filosofická: věříte v dobro lidí? Dětí obzvláště?
3. A co na to sv. Mikuláš?
Žádné komentáře:
Okomentovat