9. 12. 2012

Zastavení dvacáté druhé: koníci a seno

Vstala jsem do mrazivého rána, posnídala, hodila na sebe svetr a šál a vyšla ven. Ke koním.
Otevřela jsem stodolu, nabrala vidlemi seno do koleček a zajela s tím k ohradě.
Konící přišli zpoza stromů, každý se postavil na své "žrací" místo. Přehodila jsem přes ohradník každému kopku sena
a připadala jsem si jako Popelka s Juráškem. Tedy s Juráškama.
Nemůžu si pomoci, ale koně, sníh a mráz mi připomínají tu pohádku tak silně, že mám pocit, že jsem v ní, mimo tuto realitu.
Jen ten krásný mladý princ, kdyby tady také někde byl....


Otázka dvacátá druhá pohádkově laděná: Proč potřebují děti pohádky? Tedy, nejen děti...
Otázka dvacátá druhá taktéž do pohádky: Kterou pohádku máte Vy samotní nejraději? A proč?
Otázka dvacátá druhá nejpohádkovější: A co život, je to pohádka?
A otázka dvacátá druhá protivně vtíravá: A seno? Souvisí s pojetím lidské duše? A pokud ano, jak?

1 komentář:

Radan Seidler řekl(a)...

Dobrý večer.

Děti potřebují pohádky, protože potřebují mít kladné i záporné členění světa. Protože potřebují mít své vzory.

Dospělí potřebují občas pohádky, aby měli pocit, že to alespoň občas a alespoň někde dobře dopadne - a zlo bude po zásluze potrestáno.

Hezký večer, Radan Seidler