29. 12. 2013

Povánoční přání

Povánoční ticho a klid.
Dům plný těch nejbližších je opět, někdy až děsivě, prázdný.
Už jen poslední dny v roce, který bude nenávratně pryč.
A nový, nastávající, který již přichází.

Co si přát?
Dobrou mysl a dobré zdraví.
A ještě něco, takové zvláštní přání: abychom my samotní byli po celý další rok pro druhé tím nejlepším dárkem, 
když se s námi potkají...





3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Přeji hezký večer a děkuji za krásné povánoční přání. Všechna Vaše slova jsou jak pohlazení. Vždy s nadějí otvírám stránky Tohu vabohu a pak v tichém úžasu přemítám o všem na co není v tom šíleném spěchu čas. Děkuji Vám za čas, který věnujete těmto stránkám a za to, že dokážete vyjádřit tak lehce a křehce splíny i radosti světa.Těším se na další Vaše řádky, básničky a "setkání". Přeji pěkné další dny. Vaše bývalá studentka GJ

Anonymní řekl(a)...

Také děkuji, za krásné vánoční přání. A doufám, že tím dárkem budu. D.K. Váš studnet.

Anonymní řekl(a)...

A jak to vypadá být dárkem?
A jme jím?
Znamená to mlčet, když je třeba mlčet? Znamená to promluvit, když je třeba promluvit?
Nebo usmát se, i když bolí?
Nebo i plakat, když se nedá neplakat, ale nezoufat?
Znamená to odpouštět znovu a znovu?
Jak můžu být dárkem?
Chci být taky dárkem...