Prý je všechno jen relativní. Nic není doopravdy pravda, všechno je jen jako, nic není jisté, že je tak, jak je. Můžeme pochybovat o všem, jen ne o tom, že jsme to my, kdo takto pochybujeme. Nemáme se ve svých životech čeho chytit, protože neexistuje žádný pevný bod. A člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně - ale on stejně nikdy pevnou půdu pod nohama nemá. Kolem poznání a podstaty prý jen jakoby kroužíme, ale nikdy se jí nedotkneme, nikdy se netrefíme takříkajíc do černého, protože ten "černý" bod ani není, snad jen černé díry, ty jsou - a čekají, až nás pohltí.
Ale - na zahrádce už nádherně kvetou tulipány, modřence taky, pivoňky a šeříky už mají poupata a třešňové stromy jsou již posety bílými květy. A Charlie, náš vodník, bafá z dýmky, a i když ji má nechtěně "vyzdobenou" ptačím trusem, vypadá spokojeně, stejně jako nedaleký trpaslík, čtoucí knihu a zarůstající tou žlutou plevelnou kytkou, co vypadá jako blatouch a pryskyřník to není. A vodník i ten trpaslík jsou pevným bodem, ať chcete či ne, a solární svíčka svítí v lucerně jako opravdová, tak jakápak relativita... a psi na ně v měsíčním světle štěkají, jako kdyby byli opravdoví; protože oni prostě opravdoví jsou... a ani hvězdná obloha není černou dírou, ale plná světýlek. Tak co.
Otázka č. 3:
A co na to moderní a postmoderní pojetí světa?
A circumambulantio? A vy? Máte svůj pevný bod?
A co ta žlutá kytka, nevíte náhodou, jak se jmenuje? :-)
1 komentář:
Dobré ráno, paní doktorko. Moc děkuji za Váš blog, velice hezky se to čte. Můžu odpovídat na Vaše otázky prostě jen tak, aniž jsem z Vašich skupin filosofie výchovy? Jinak Vám přeji vše jen dobré a krásně rozkvetlou zahrádku,
Vaše studentka
Irena
Okomentovat