Blíží se nám filipojakubská noc. To je noc z 30. 4. na 1. 5., u nás známá jako pálení čarodějnic. Tato noc má však dávnověkou tradici - staří Keltové ji slavili jako svátek ohně Beltain, tedy života a životní síly, podle boha Belena. Pak se jí také říká Valpuržina noc podle germánské světice, která získala sílu nad čarodějnicemi. U nás filipojakubská podle apoštolů Filipa a Jakuba, kteří utíkali před Židy a schovali se v nějakém stavení, a Židé je tam v noci našli, ale nechtěli je budit a poznačili si onen dům zelenou ratolestí... ale přišel anděl a zelenou ratolest dal ke každému stavení a tak pronásledovatelé byli ráno zmateni a Filipa a Jakuba nenašli.
Čarodějnický slet
Podle pověstí se v této noci shromažďují na rozcestích a návrších ke svému sletu čarodějnice, ježibaby, strigy, bosorky a jiné ženštiny obdařené magickou mocí. Poté se rozletí na košťatech po okolí, aby škodily nejen lidem, ale také dobytku i mladé zeleni, a tím i budoucí úrodě. Mnoho lidových obyčejů, spojených s posledním dubnovým dnem je vedeno snahou ochránit nejen sebe, ale také svůj majetek a dobytek před jejich nekalými rejdy. Jak vypadal takový čarodějnický slet? Čarodějnice samotné se prý natíraly kouzelnými mastmi, které pomáhaly jejich letu na koštěti. Ze svého středu si zvolily čarodějnickou královnu sletu, která vládla hostině a „čarodějnickému kolu“, které se tančilo pozpátku. Hostina byla připravena nejen z lákavě vypadajících jídel, která však byla bez chuti a nezahnala hlad, ale nechyběl ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se o svém reji libovolně proměňovaly v různá zvířata, např. ve vlky a psy.
Žádné komentáře:
Okomentovat