Když se tedy podíváme na nějakého jiného člověka, nebo i na sebe, nejsme jen to, co vidíme, tedy nějakým tělem. Jsme i něco víc - tím, co je uvnitř nás, a čemuž Komenký hezky říkal "světlo vnitřní", tedy duše. A kromě duše máme také Ducha, světlo poznání a krásy, jinak Komenského "světlo Boží". Máme tedy tři "složky" osobnosti - tělo, duši a ducha a ve filosofii tomu říkáme trojnost člověka. Tato myšlenka není nijak nová, člověka tak chápali již ve starověku (Hebrejové), pak filosofové středověku a co je důležité, tak v naší nedávné době např. jeden ze zakladatelů antroposofie a Waldorfské školy R. Steiner, a v psychoanalýze (logoterapii) V. E. Frankl.
Na koštěti čaroděnic se proletíme "poznáním", tedy tím, co nám poskytuje Duch - a protože to poznání není jednoduché a snadné, naopak je příliš silné a "pálí", zčervenají až zarudnou nám naše oči našeho ducha.
Nu což, jdu dát najíst svým pejskům, začínají být nevrlí, a můj duch a zčervenalé oči je patrně vůbec, ale ani trochu, nezajímají :-) Jen ta momentálně prázdná miska...
Otázka č. 14:
Líbí se Vám pojetí trojnosti člověka? Co je logoterapie?
A proč nejen chlebem živ je člověk? Nebo se pletu, a to přísloví zní jinak? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat