24. 5. 2008

Po přistání - pevnýma nohama na zemi

Čtu si vaše čarodějné lety a občas se musím nejen tiše usmívat, ale dokonce i zasmát. A to většinou tehdy, když někdy popisujete reakce svých rodinných příslušníků na některé pasáže a otázky čaro-dějnického letu. A někdy se až leknu, že si asi myslí, že jsem divná, praštěná nebo rovnou blázen... a aby Vám jednotlivě nakonec tu školu nezakázali v obavě o Vaše duševní zdraví.
No jo, a tak pěkně to bylo myšleno.
Ale z toho aspoň vidíte, že u myšlení se přece jen musí občas letět. Protože kdo stojí na zemi, ne vždy pochopí... jak pěkné je to lítání na koštěti. A jak důležité.
Ale zrovinka teď se můj muž chystá do práce a rád by kafíčko a čisté ponožtičky, tož abych honem honem přistála, a s láskou posloužila. To nějaká myšlenka v oblacích jen tak nevytrhne.
Však dělám to ráda. A taky aby ne.
Vždyť v těch nejobyčejnějších každodenních úkonech se skrývá ta nejhlubší hloubka celé filosofie.
V páru čistých ponožek a ve vřelé kávě ve sklínce od hořčice se právě teď ukryla i má láska.
Můj ty světe,
možná je to tak.

Žádné komentáře: