Již několikrát jsme tady otevřeli téma vzpomínek. A z Vašich odpovědí vím, že otázky, vracející nás zpět do dětství, máme v podstatě a téměř nejraději.
Nemáme totiž ani tak čas během těch svých životů vracet se ve vzpomínkách zpět. Vše letí tak rychle, hekticky, nestačíme se ani nadechnout, a je tady nejen nový den, ale týden, měsíc, rok...
Není vlastně ani kdy žít, natož vzpomínat.
Proto jsou Vánoce i tak dojemné a nostalgicky krásné. Tyto svátky nás donutí zastavit se a být znovu někdy zpátky kdesi tam, v dětství.
"Ovečko, pojď," bere mě za ruku maminka, klopýtám vedle ní, a tam v té velké místnosti září a svítí až do stropu vysoký nazdobený stromeček s pravými hořícími svíčkami.
Maminčina náruč, úsměv, vůně vánočky, cukroví
její hlas a pohlazení
a za oknem lehce padající vločky sněhuna dárky si nevzpomínám
Otázky prosincové šesté, vzpomínkové:
1. Co si Vy sami myslíte o vzpomínkách?
2. Jaké mohou být? Znáte nějakou typologii vzpomínek?
Žádné komentáře:
Okomentovat