Ani jsme se nenadáli, a jsme v měsíci prosinci.
Přiznám se, prosinec má pro mne - kvůli adventu, Barborkám, Mikuláši, Lucii, Vánocům, i konci roku - takový ten neustálý tajuplný, krásný nádech. Mám ráda toto období. Voní mi něčím překrásným, neuchopitelným, romantickým, ....nedosažitelným. Skoro mívám pocit, že i my lidé jsme v tomto měsíci poněkud jiní. Takoví "vánoční."
I pro naši pouť jsem si toto období uchovávala jako období jediného hlavního tématu - období dítěte a dětství. Protože Vánoce jsou s dětstvím a dítětem neodmyslitelně spjaté.
Nejen s dětmi jako takovými, nejen s našimi dětmi, nejen s našimi vzpomínkami na naše dětství,
 ale především s tím dítětem tam v těch jesličkách...