17. 12. 2016

Barvičky

Malá vnučka vesele poskakuje a směje se, když si hrajeme s vodovými barvami a čáráme nějaké čáry po výkrese.
A mě jen tak mimochodem při tom čárání napadá, že když jsme sem dnes jeli, ulice byly podivně prázdné.
Město je jako by vylidněné - všichni jsou asi někde na nákupech.
My s manželem ještě nemáme takřka nic. Nějak nám nevychází společný čas na společný nákup. Už mě z toho trochu mrazí. Ale co, do Vánoc máme ještě celý týden. Ještě sedm dlouhých dnů.

Jsme s vnučkou samy, televize vypnutá, v bytě je ticho. Jen my dvě si výskáme a smějeme se jak malé. Tedy, ona malá je. Mě to s ní tak nějak chytá taky.
Ani nevím jak, a ukazuji ji, jak si vodovými barvičkami namalovat červený, modrý, žlutý, zelený nos.
Křičí vesele babi, babi, babi a zkouší to po mně dělat taky tak.
Ještě že nás nikdo nevidí...

Barevné nosy, barevný předvánoční svět...

Otázky sedmé, dětské: 
1. Pamatujete si na nějakou dětskou otázku, na kterou jste neznali odpověď?
2. Který výrok dítěte vás nejvíce tzv. "dostal"? - Pokud takový vůbec nejaký máte :-))
3. Proč mají klauni červený nos?


Žádné komentáře: