Ještě k tomu aua a k svatozáři.
Má malá vnučka, to malé dítě, mělo svatosvatou pravdu, napadá mě.
Všechno krásné, dobré, svaté, - vše, co za něco skutečně stojí, se rodí v bolesti. Taktéž dítě.
Bez bolesti, bez tohoto "aua", není na světě vlastně vůbec nic.
Nebyli bychom.

Takže to miminko v jesličkách se svatozáří má skutečně svatozář z bolestného aua. Ne až někdy v budoucnosti, ale už v této chvíli. Nyní a teď.

A pak, že filosofie je láskou k moudrosti nebo moudrost toho, kdo miluje.

Jak to ale vysvětlit dítěti?