Kopeček

Mám takový podivný pocit.
Jako kdybych se posadila na nějaké vysoké místo ve větru a v mrazu, a nemohla udělat krok dopředu. Jako kdybych zamrzla v nějakém bodě a nic...
Má sestra a spousta mých dalších kamarádek už naplno "řeší" Vánoce. Pečení cukroví, nákup dárků, vánoční výzdoba...
jen já jako kdybych seděla někde na tom vršku a jako kdyby se mě to netýkalo.
A ani ty otázky pro vás mi nepřipadnou nijak "živé", také stojí se mnou na tom pomyslném zmrzlém kopečku. Kopci.
Ufky, uf.
Nabereme rychlost a směr? Abychom neumrzli na té naší pouti?
Hrozí nám to?

Možná ani ne. Jdu se zahřát k adventním svícím. Dnes hoří už celkem tři: svíčka Naděje, svíčka Míru, svíčka Přátelství...nebo také radosti, Gaudete...
tak hezky svítí :-)))
(ale četla jsem na Novinkách, že někde od nich už dokonce shořely dva domy, což asi zase až tak dobré není ))))... jak říkal Nietzsche, že si máme dávat pozor, abychom svítili, ale nezhořeli).
Takže sviťme :-)) si na cestu vzhůru, začneme totiž stoupat i na naší pouti