Ach jo, dárečky.
Jsem momentálně v období, kdy dárečky raději dávám, než dostávám.
Hmmm. A ani vlastně nevím, co bych chtěla.
Ale vždy tomu tak nebylo.
Kdysi dávno, jako dítě školkou povinné, jsem měla jedno veliké přání. Chtěla jsem takového toho velikého plyšového medvěda. Ve školce jsme ho měli....
Teď procházím prodejnami hraček a jde mi z toho hlava kolem. Až tak, že mě napadá, že bych nechtěla být dnešní dítě a koukat na ten výběr. A ani nevím, jestli mezi tou spoustou hraček ještě vůbec někde je ten velikááánský medvěd z mého dětství. Zda se ještě vůbec dá koupit.
Ach jo.
Nikdy jsem ho nedostala. Nikdy jsem ho neměla.
Pod stromečkem byla tenkrát místo medvěda "jen" rezavá opice.
Skončila v popelnici asi až po dvaceti letech... celá potrhaná a zničená.
Ale medvěd je medvěd.
Promiň, opičko...
:-)
Otázky dvacáté šesté:
Jak rozumíte pojetí dítěte chápané jako věčný návrat a touha po lásce?
Nejsou také o tomto Vánoce?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat