Každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí.
Krásná věta.
Facky kolem nás létají, sviští vzduchem, a hledají tu odpouštějící tvář, aby si aspoň na chvíli odpočaly a pak aby zase letěly dál. Protože facek je hodně.
Svět je jich naprosto plný, přeplněný.
A někteří lidé jdou zfackovaní tímto světem, ale odpouštějící, na tváři jednu facku vedle druhé, přesto zvesela jdou...
Někdy mě napadá, zda facka a následné odpouštění je totéž co spravedlivost.
Na každou svini se přece někde už vaří voda, ale my bychom neměli být nikdy těmi, kdo pod tím kotlíkem ten oheň zapálí, aby voda skutečně vařila.
Ale co spravedlivost? Je spravedlivé mlčet k nespravedlivosti jiných? Je dobré mlčet k očividnému zlu? Nebo nemlčet a jít hlavou proti zdi, s vědomím, že si ji rozbijeme? Ale není to pak nenastavení té druhé tváře? Neschopnost odpustit?
Otázky dvacáté druhé: vizte dnes v textu.
Žádné komentáře:
Okomentovat