včera a dnes

Přišla kamarádka. Jako každým rokem na začátku období, kterému říkáme advent.
Vždy v tuto dobu vyrábíme adventní věnce. Píšu to v množném čísle, ale už je tradicí, že si dáme kafíčko a něco k tomu,
kamarádka vybalí své náčiní a vše potřebné k výrobě adventního věnce a začne tvořit, zatímco já sedím a jen koukám.
Prostě koukám. Vyrábíme adventní věnce, aniž hnu prstem. Hýbe jen ona.
Říká se tomu cizíma rukama hady chytat.
U mne to občas funguje :-))
Jednou za rok při této příležitosti určitě.
A kamarádka nic nenamítá. Asi si zvykla. Že jsem jí dobrá jen na koukání.
A na povídání o všem a o ničem.
Ženy kdysi draly peří a povídaly, vyprávěly strašidelné příběhy či klebetily, možná i na pohádky došlo. Muselo to mít zvláštní kouzlo a neopakovatelnou romantiku. My dnes "vijem" věnce. A povídáme si. Také to má své romanticky - pohádkové kouzlo.
Pro mne sedící a jen koukající, jak adventní věnec vzniká, zcela určitě.

Otázky čtrnácté:
Včera jsme to předběžně jen náznakově nakousli, dnes se na to zeptám přímo:
Která byla Vaše nejoblíbenější knížka či pohádka z doby dětství?
Otázka dobrovolná: Dokázali byste nakreslit svého pohádkového či knižního hrdinu? Nebo jinak ztvárnit?
(Nestačí odpověď, že ano, ráda bych hmatatelně papírový či skenovaný důkaz:-))