Už jsme se - i na této naší pouti - zaplétli do dětství. Píšu úmyslně zaplétli - protože ve svém dětství jsme vždycky tak nějak zapleteni. Zaplétá nás, ať chceme nebo nechceme. A možná nejen zaplétá, ale také kolikrát i nevědomky spoutává...
Neseme si z dětství každý své břímě. Někdo těžší, někdo lehčí, někdo o něm ani netuší. Ale máme ho na svých bedrech jako zátěž. Někdy ho shodíme jako baťůžek či botičky, někdy je naopak na sebe navlékáme či nasadíme. Dětství. Daleké i blízké. Stejně jako to dítě v nás. Tajemné, nepochopené, ale velice konkrétní.
Být tak znovu dítětem. Opět tou malou holčičkou, tím malým chlapečkem. Vnímat svět a chápat jej dětskýma očima. Aspoň na chvíli... co bychom asi viděli?
Otázky čtrnácté:
1. Myslíte si, že je dnešní dětství jiné než bývalo v minulých letech?
2. Chtěli byste být znovu dítětem? Pokud ano, i v dnešní době?
Žádné komentáře:
Okomentovat