Dětství prý - jak si troufám tvrdit - je z našeho dospělého pohledu poznamenáno dvojí iluzí.
První iluze se týká toho, že my sami jej většinou považujeme za šťastné a krásné, za bezstarostné. Ale je to jen ten náš "dospělácký" úhel pohledu, naše potřeba to takto vidět a vnímat.
A druhá iluze se týká přesvědčení, že čím krásnější, pohodovější, láskyplnější dětství, tím bude krásnější, pohodovější, láskyplnější i naše dospělost.
Nazvala jsem to obojí iluzí, protože se ukazuje, že tomu tak vždy není. Že je tomu někdy dokonce i naopak. Krásné, šťastné dětství pod křídly našich rodičů nemusí být zdrojem příštího šťastného života.
Je to prostě složitější než se zdá. Ale jednodušší a příjemnější a snesitelnější je žít si v této naší osobní po-hádce krásného dětství.
I kdyby bylo - nebylo...
Otázky šestnácté:
1. Jaký je význam slova resilience a jak by mohla souviset s naším pojetím iluze dětství?
2. A jaký je význam slova frustrační tolerance a co ona má společného s výchovou? (nápověda: ve skriptech tuším nenajdete, v jiných mých publikacích snad ano...)
Žádné komentáře:
Okomentovat