Chtělo by si to trošku vydechnout.
Cesta je namáhavá, únavná.
Sednout si do trávy a pozorovat oblohu. Jako kdysi dávno...
Že ano. To ještě nebyla klíšťata ani jiná havěť, na loukách krásně kvetly vlčí máky a kopretiny a v puse se dal žvýkat šťovík. A nad ránem bylo slyšet, jak tatínek naklepává kosu před sečením trávy. Ta se pak sušila na sluníčku, hráběmi obracela nebo shrabovala do kopek, dokud krásně neproschla na seno.
Ach, to byly časy...
Chtělo by si to v tom životním spěchu na chvíli vydechnout a vrátit se tam,..., k té vůni trávy a sena a dětství...
Otázky sedmnácté (už?), oddechové:
Mohli byste napsat nějakou svou vlastní vzpomínku na dětství? Prostě jen tak, bez dlouhého rozmýšlení? První, která Vás napadne?
Žádné komentáře:
Okomentovat