Ano, hmm, s láskou...
ono se to někdy jen tak pěkně říká. Putovat, jít dál, být naplněni láskou, radovat se, usmívat... A to i tehdy, kdy i přes teploučké sluníčko a světlo všude kolem je v srdci spíše tma. Nebo v duši. Nebo v nitru. Nebo někde prostě tam - kdekoli někde uvnitř nás.
Nad naší zahradou létají čápi - ti čápi, které měl můj tatínek tolik rád (a už je nikdy neuvidí). Na zahrádce kvetou tulipány a rododendrony, jejichž fotky jsem vždycky s hrdostí posílala své sestře (a už není kam je poslat). Tož tak. S láskou, která smrtí nekončí, ale přesto tak nějak přetrhává společnou nit. Nit života.
Možná, možná nebýt této podivné doby, podivné nemoci, všechno mohlo být jinak. Vloni o této době byl jen strach - ale bylo dobře. Byli jsme živí.
A tak jdeme s láskou...
Otázky deváté:
1. Znáte nějaká pojetí lásky? Prosím, vypište...
Žádné komentáře:
Okomentovat