Jela jsem na schůzku s panem profesorem Janem Hellerem. Zajímalo mě, chtěla jsem se poradit, zeptat se, zda můžu studentům přednášet o duši - nefeši dle Starého zákona. Jestli tím, co říkám, neříkám nějaké bludy. A chtěla jsem to mít stvrzeno od znalce, který mi upřímně a rád odpoví.
V té veliké matičce Praze jsem se s panem profesorem kupodivu setkala cestou za ním už v metru. Prostě naprostě neskutečná náhoda.
I ptám se ho: Pane profesore, nemůžu nikde v Žalmech najít ten verš: Ty víš, Hospodine, že jsem prach, ty víš, že člověk usychá jako tráva...
A ten starý pán s klukovsky rozesmátýma modrýma očima mi v tom metru odpověděl: Ale děvuško, to přece v Žalmech není, to je Izaiáš, a dodal k tomu číslo verše.
Nezmohla jsem se na nic jiného, než na obdivnou poznámku, jak je skvělý, že to tak z hlavy ví. A on se jen usmál, a řekl: Byla by hanba, kdybych nevěděl. Zabývám se Starým zákonem více než padesát let.
Otázky dvacáté:
1. Víte, co je nefeš a proč o ní v souvislosti s výchovou hovoříme?
2. A otázka navíc: Mají podle Vás zvířata duši? Jak to s tou duší vlastně je?
Žádné komentáře:
Okomentovat