Duch.
Aniž bych si to vypočítávala - a věřte mi, že ne - vyšlo mi dnešní povídání o duchu zrovinka na svatodušní svátky.
Jak už jsme si říkali, již ve Starém zákoně se hovoří o tělu - basar, duši - nefeš - a duchu - ru´ach jako o trojnosti člověka, tedy trojích složek lidského jedince.
Basar je náš dopravní prostředek, kterým přemisťujeme zde na tomto světě svou duši z místa na místo, a duch je poznání, možnost poznání a krásy, a to je nám dáno tam odněkud seshora, zvnějšku. Je to dar, kterým poznáváme, chápeme, vnímáme. Naše duše tento dar už pouze jen nějak zpracovává a váže k naší lidské jedinečnosti, k našemu egu.
Krásně to chápal také Komenský - jako světlo vnitřní (duše), světlo vnější, světélkujícím naším tělem (možno nazvat charisma osobnosti) a světlo Boží, tedy světlo poznání.
Nad naší zahradou krouží hejno čápů... a u bývalého chléva poletují vlaštovky. V troubě se peče tvarohový koláč k odpolední nedělní kávě. A jedna z našich koček spí na venkovním okenním parapetu a asi jí je krásně. Vše je tak, jak být má.
A víte co? Jsem ráda, že můžu - že ještě smím - vnímat, chápat, rozumět a přenášet se svým tělem tímto přenádherným světem...
Otázky dvacáté první:
Proč se slaví svatodušní svátky? Znáte nějaké tradice s tímto svátkem spojené?
Který z velkých filosofů zasvětil svou filosofii filosofii ducha? A co o tom víte?
Žádné komentáře:
Okomentovat