A jsme na konci cesty. Někde na nějakém kopečku. A co nás čeká? Sešup dolů? Do normál světa?
Zdál se mi jednou, jako malé holce, zvláštní sen. Byla jsem na vrcholku hory Kilimandžáro (byla jsem v té době nadšená Afrikou), a z té hory jsem v tom snu kdo ví proč sjela na saních šupem dolů mezi samé lvy a slony. Krásný sen to byl...
A tak jsem si teď na ten sen vzpomněla. Sjedeme šupem dolů každý ze svého kopečka. Z míst, kde bylo nahoře možná i trochu mrazivo zpět na sluníčko tohoto podivně-nedivného, samozřejmě-nesamozřejmého světa.
Uvidíme, co nás v něm ještě čeká.
Vše jen dobré přeje Vaše "cestovatelka" 😀
Žádné komentáře:
Okomentovat