Zastavení čtvrté
Listuji v dějinách filosofie - jak krásná činnost na sobotní večer - a přemýšlím, jak připravit krátké texty, které by mohly těmito dějinami svižně, lehce a vtipně provázet. A čekám na inspiraci :-)) a ono nic.
Ale u filosofie staré Číny mě napadá kacířská myšlenka - možná v těch několika mnou zeleným fixem označených větách ve Storigově knize je zakotvena veškerá moudrost filosofie, nepřekonaná a platící až dodnes.
Začněme Konfuciem a jeho větou: "Co sám nechceš, nečiň jiným!" Pokračujme Lao-c´: "Vědět, že nevím, to je nade vše." A další věta: "Kdo druhé přemáhá, je silný, kdo sebe přemůže, je mocný." A listuji až k představiteli mohismu, k Muo Ti, který proslul principem všeobecné lásky k lidem těmito slovy: "Zacházej s cizími zeměmi jako se svou vlastní, s cizími rodinami jako se svou rodinou a s druhými jako sám se sebou... Kdo milují druhé, budou sami milováni!"
A své dnešní "citování" zakončím slovy Mencia: "Člověk je dobrý... Lidská přirozenost tíhne k dobru, stejně jako voda teče stále dolů..."
No řekněte sami, není v těchto větách ukryta veškerá moudrost lidského života?
Otázka č. 4 hlavní a jediná: Máte nějakou svou vlastní životní moudrost, kterou považujete za stěžejní ve svém životě? Jakou?
Žádné komentáře:
Okomentovat