Takový krásný večer.
A nám někdo v té tmě pořád někdo chodí po zahradě. Ne po té naší, ale po sestřině, na kterou vidím z okna pokoje.
Až po chvíli mi došlo, že to je divné, že tam někdo něco dělá, když nemá proč.
A ve tmě.
A v noci.
A sám.
Vyběhla jsem ven - a to naše už téměř devadesátiletá sousedka nemohla vydržet na zemi spadaná jablka. I nějakým způsobem vytáhla plotové laťky švagrem pečlivě stavěné, protáhla se tou průrvou a ta nebohá jablíčka sesbírala.
Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí.
Ještě dobřejší i plot rozebere...
Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Byla tak vystrašená a vyjevená, že ji vidím při činu.
Chtělo se mi obejmout ji, pohladit a skrýt v náručí a konejšit, ať se uklidní a ať se nebojí. Drobná žena, provinile se třesoucí.
Vyděsilo mě to. Stáří se až tak moc podobá dítěti...
Otázka č. 13 hlavní trapně lehounká: Čí pak je ta věta o pírku, pro něž hospodyňka i přes plot skočí?
Otázka č. 13 vedlejší: Je v tom možné najít nějaké pedagogické moudro?
Žádné komentáře:
Okomentovat