Cesta. Prý každý máme svou cestu. Svou "metodu", jak žít.
A výchova možná není o ničem jiném, než o té metodě. O metodách.
Svým dětem nepředáváme nejvíce tím, co jim přikazujeme nebo tím, že říkáme, co po nich chceme, ale tím, jak my sami to vlastně žijeme. Jaká je ta naše metoda.
A také tím, jak nasloucháme jim - dětem - samotným a směru jejich, ne té naší, cesty.
Výchova je totiž o naslouchání. O vnímání druhých. O jejich pochopení a touze porozumět. A také o úsilí naslouchat sobě samým.
Protože taky sobě samotným bychom měli chtít porozumět, abychom pak mohli chápat i ty jiné. A třeba i to, že jsou jiní.
Výchova je strašně složitá věc.
Kolikrát před tou složitostí padám - s prominutím - na zadek a ptám se: jak to vlastně všechno je a proč?
A odpověď, že proto, mi nestačí.
Otázka č. 12 hlavní těžká: Jak to vlastně všechno je a proč? :-) Máte na to svůj vlastní názor?
Otázka č. 12 vedlejší: Jak s tím vším souvisí interiorizace?
1 komentář:
no když si to vezmeme z té první strany,kdybychom naslouchaly pořád nemusely by jsme pak trpět,když narazíme.Ale, když narazíme už na to opravdu nezapomeneme a budeme to brát vážně.
Okomentovat