"Život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly. Však není nutné říkat to dětem."
Tak nějak to řekl Marcel Pagnol ve své knize Jak voní tymián.
Dlouho jsem byla těmito dvěma větami téměř fascinovaná.
Až tak, že jsem přišla na to, že nejsou pravdivé.
Život je několik radostí, které nikdy žádné žaly nemohou vymazat.
A jednou prožitá radost se stává - navždy - štítem proti úzkosti.
Prožitá radost je tím, co nás drží nad vodou a dává nám sílu a chuť žít.
Možná proto máme (někteří, ale myslím, že většina), tak rádi Vánoce.
Jsou o prožité radosti.
Radosti kdesi tam, daleko,
v dětství...
Otázky dvacáté šesté pro filosofy i pedagogy:
Která z otázek se Vám prozatím nejvíce líbila a proč?
Jak se Vám jde naší poutí? "Jde" to?
Žádné komentáře:
Okomentovat