- to když jsme s maminkou ještě za tmy vstávaly a spěchaly na roráty.
A pak na období, kdy se u nás doma setkávalo několik tetek, a babička, které jsme neřekli jinak než babina,
a od rána do večera se peklo cukroví.
Ta hlavní teta, co pekla, to byla "tante Femi."
Tante Femi ... Jen seděla za stolem, a válela těsto, a ostatní kolem ní jen běhaly. A ona seděla a válela, a válela... a tvarovala a tvarovala :-)
Večer byla napečena vždy celá veliká krabice, plná cukroví.
A venku sníh, a ...
a všechno bylo jiné než dnes.
Byli jsme nakupovat dárky, a zabrousili jsme s manželem do prodejny nazvané Dráček.
Žasla jsem - tolik stavebnic, tolik hraček, tolik lega a já nevím čeho všeho.
Být dítětem, tak se tam zblázním z toho, že bych nevěděla, co vlastně chci, co vlastně chtít, co bych chtěla...
Byla jsem tam tím tak nadšená, že mne manžel musel odtama téměř odtáhnout.
Být teď tak znovu malá...
Díky Bohu, že už nejsem.
Kde by byly roráty, a promrzlé ruce, a sníh, a pečení cukroví
a tante Femi...
Otázky dvacáté šesté nostalgicky vzpomínkové pro obě skupiny poutníků:
Vzpomínáte si na nejkrásnější dárek pod stromečkem, který jste kdy dostali?
A vzpomínáte si, který Váš dárek udělal někomu tu největší radost?
Žádné komentáře:
Okomentovat