19. 12. 2015

Den čtrnáctý

Vánoce se blíží.
Byla jsem dnes v Praze, prošla starou královskou cestou, a snažila se "nasát" vánoční atmosféru.
Václavák, Staroměstské náměstí, orloj, Karlův most, Pražský hrad... Jeden z předvánočních zvyků, který jsme s dětmi před Vánocemi vždy dodržovali. Společná návštěva Prahy a tato trasa.
Dnes jsme tam byli s manželem sami. Děti už mají své životy, své partnerky (partnery), své plány a svůj vlastní čas.
Vždycky jsem si myslela, že toto přijde až někdy na stáří, někdy za hodně dlouho - a ono je to tady, ani nevím jak.
Bylo mi dnes divně nostalgicky smutno z toho, co už není, a zároveň radostno, že vůbec ještě něco je. Že žijeme, dýcháme, máme se rádi
a vše je tak, jak být má.

Otázky sváteční, oddechové: 
Znáte - nebo spíše máte - nějaké své životní moudro, které Vám pomáhá ve chvílích, kdy Vám zrovna není nejlíp?
Víte, že dobře bylo, je a bude? :-)) Na čem to záleží?

P.S. Podle statistiky na tomto blogu  vidím, že je vás tady v této chvíli opravdu hodně. Moc děkuji:-))

1 komentář:

Petra Valickova řekl(a)...

Mé životní moudro je z Angličtiny:
Before something great happens, everything falls apart – než se stane něco skvělého, vše se musí zhroutit.

Dobře bylo, je a bude – záleží na tom, jak člověk vnímá realitu. Každý v mém okolí pořád říká, jak se má špatně, ale já se s tím neztotožňuji. Dle mého názoru vždy může být hůře. Nežijeme v době války, není hladomor, máme všeho dosti, nemáme hlad. Cožpak se máme špatně?