23. 12. 2015

Den osmnáctý

Čekám na to téma stejně jako na Ježíška, tedy na Vánoce.
Můj 89 letý otec našel ve svých "papírech" podivný dvojlist. "Dívej, co jsem našel" - a podával mi, světe zboř se, maminčin těhotenský průkaz. Kdesi kdysi z roku 1959-1960.
Zachvěla jsem se.
A pak jsem si sedla, vzala do rukou to podivné svědectví o mém brzkém narození a neudržela jsem slzy.
Maminku nemám už 30 let.
A tady najednou toto...
Všichni jsme kdysi byli dětmi, všichni jsme nějakým způsobem a někomu přišli na tento podivný svět a všichni z něj jednou odejdeme.
Narození toho zítřejšího maličkého nám říká, slibuje, že to nebude navždy. Že jen procházíme tímto světem, abychom se setkali v nějakém jiném.
Kolikrát se ptám, pokud ano, tak proč? Proč procházet tímto slzavým údolím? K čemu to?

Čekám tedy na toto téma, hádejte jaké? No přeci na téma dítěte.
Dítěte, kterým jsme byli, kterým jsme a kterým i budeme?
Svět patří dítěti - dítěti reálnému i dítěti v nás.


Otázky na dítě zaměřené:
Jak definoval dítě C. G. Jung?
Jak bychom mohli my pojmout pojetí dítěte?
Jak rozumíte výrazu "dítě v nás"? Zůstal ve Vás kousek toho malého dítěte, kterým jste kdysi byli?Když už nikdy, tak aspoň v těchto chvílích, předvánočních?

1 komentář:

Petra Valickova řekl(a)...

Dítě – božské dítě, zárodek psychické celosti se středem v Bytostném Já
Podle mě je dítě čistý jedinec, který je vnitřně nevinný a nestranný, rozhoduje se podle svých vlastních pocitů, nezná dogmata společnosti a neřídí se jejími zákony, protože je nezná. Není rasista, neumí nenávidět, vidí v každém jen to dobré. Jeho osobnost formují jen jeho vlastní zážitky. Zajímavé by bylo sledovat jedince od narození, který by nepoznal jiného člověka, tudíž žádné vnější lidské vlivy. Jaký by takový člověk byl? Byla by to čistá, krásná bytost? Ale není to možně.
Zde je definice dítěte v nás:
1. Pociťujeme toto „dítě“ jako tu část sebe sama, která zadržuje bolest, vztek nebo strach v situacích, kdy v běžném životě zažíváme odmítnutí nebo potrestání. Často reagujeme přehnaně, čímž si zvětšujeme své utrpení.
2. Zároveň ho také můžeme pocítit díky jeho původním vlastnostem a dětské energii — tehdy, když někoho milujeme, když jsme ponořeni do proudu své kreativity nebo když se dostaneme za hranici všední rutiny.
3. Naše „vnitřní dítě“ v sobě nese všechny pocity, které nás uvnitř tíží a nikdy jsme je nevyjádřili, stejně jako náš hluboce pohřbený potenciál.

Každý má své „vnitřní dítě“. Je to osobnost, která nezná zlo, nezná nenávist, chce objevovat, poznávat nové, přijímá názory a dává lásku. Dává najevo své emoce, aniž by si myslela, že je to špatně.
Mé vnitřní dítě se občas prodere na povrch. Ve chvílích, které mi mé dětství připomínají. Když mi babička koupí adventní kalendář s čokoládkami, když dostanu Mikulášskou nadílku. Když vidím po dlouhé době tatínka..Je mnoho situací. Pak reaguji naprosto spontánně.