16. 12. 2015

den jedenáctý

Mikuláš je už dávno někde za dveřmi,
svatá Lucie taky. Ještě nás čekají nějací svatí do doby, než přijde Ježíšek?
Pokud ano, potkáváme se s nimi na naší pouti.
Chtělo by to možná
na delší chvíli usednout
a zavzpomínat.
Jaké bylo toto období v době, kdy jsme ještě byli dětmi?
Pamatujeme si na to ještě?
Na pečení cukroví
očekávání
těšení se
 znáte - měli  jste - ten krásný pocit
blížících se Vánoc...?

Někde tam nahoře v oblacích
v tiché písni vlastní duše
a v prokřehlých a zkřehlých prstech
od mrazivého sněhu


Otázky náročné:
Jaké jsou Vaše vzpomínky na předvánoční dobu Vašeho dětství?
Vzpomínáte v dobrém?
V čem spočívá zlo jako takové?
Co si myslíte o výroku, že každá facka letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí?
A co na to Rumburak?


1 komentář:

Petra Valickova řekl(a)...

Mé dětství je úzce spjato s mými prarodiči. Vždy jsem s nimi trávila čas. Byly to ty nejlepší roky. Všude byl sníh, babička vařila v kuchyni, bytem se linula vůně cukroví a ve vaně plaval kapr. Nemusela jsem se koupat, bylo to skvěle . Zdobila jsem stromeček, pod kterým byly večer krásné dárky. Lego, plyšáci. Já vždy prarodičům dala nějakou hloupost, kterou jsem za své našetřené peníze zakoupila. Byli šťastni za vše. I teď se k nim ráda vracím. Atmosféra je stejná, jen ty dárky se změnily. Ale prarodiče zůstali. Děkuji jim za to.

Zlo jako takové neexistuje. Zlo je korunním sídlem dobra. Jedno bez druhého nemůže existovat.

Každý chápe zlo jinak. Co je pro někoho zlé a hrozné, je pro někoho normální. Záleží na úhlu pohledu. Vždy existuje někdo, kdo je schopen odpustit cokoliv. Zde si ale musíme položit otázku, zda je správné být schopen cokoliv odpustit? Kde jsou ty meze, přes které už by neměl nikdo překročit? Kde je ta správná hranice říci si dost?

Rumburak? Tato osoba mi nikdy nebyla blízká, nemám se s ní jak ztotožnit. Dle mého názoru byl podlý a zákeřný, bez trochy citu v těle. Zajímala ho jen vlastní existence a vlastní prospěch.