5. 12. 2015

Mikulášské putování 2015 - úvod

Dobrý večer, takže buďte vítáni na počátku naší poutě :-)))
Co si vzít na cestu? Hlavně dobrou náladu, čas a motivaci k putování, které bude lemováno otázkami.
Jaká jsou "pravidla"?
Tak za prvé - odpovídat a posílat odpovědi můžete denně, průběžně, nebo až na samém konci poutě. Nejpozději však tři dny před termínem zkoušky, na který se musíte zapsat, abych měla kam vložit známky.
Odpovědi posílejte na adresu: tohu-vabohu@seznam.cz
Odpovídáme na všechny denní otázky.
Putující pak doputují ke zkoušce, jejíž hlavní náplň bude rozprava nad odpověďmi.
Rozsah odpovědí je libovolný. Nechci však, abyste mi kopírovali skripta, budu se snažit otázky pokládat tak, aby vás přiměly k vlastnímu přemýšlení a k pochopení.
Dnes tedy "zůstaneme" u toho přivítání, jsme na začátku, naberte sílu a dech a zítra už půjdeme :-)

Nebo přece jen si neodpustím nulté otázky: 

Vzpomínáte si, jestli jste v dětství "věřili" na Mikuláše?A pokud ano, do kdy?
Máte v paměti nějakou hezkou vzpomínku na tento den? Mohli byste "povyprávět"?
Je - může být - Mikuláš nějakým způsobem spojen s výchovou?

1 komentář:

Petra Valickova řekl(a)...

Jako malé dítě jsem byla velmi praktická a na Mikuláše jako živou osobu jsem nevěřila. Ale věděla jsem, že v tento den na mne čekají dárky za oknem. Většinou v podobě plyšáků a čokoládek, které tam dávala babička. Také adventní kalendář byl samozřejmostí. Má nejkrásnější vzpomínka je, je když jsem dostala velkého žlutého plyšového králíka a nazvala ho Sugar. Tahala jsem ho všude a doteď si vzpomínám na jeho hebkou, umělou srst. Byl od babičky, mé až doteď nejmilejší osoby.
Co se výchovy týče, myslím si, že lze Mikuláše zahrnout. Přeci jen je možno mírnou výhružkou, že nedostane čokoládku ,ale uhlí, malé dítě motivovat k určitým výkonům. Ale nic se nemá přehánět. Vyhrožovat, že ho odnese čert, může malé dušičce způsobit dlouhodobou psychickou újmu.