Putování dvacáté deváté - před koncem

Před koncem čeho? Čekání?

Na co vlastně v životě čekáme? Obyčejně na to, že budeme mít z něčeho radost. Že budeme jakž takž spokojení, jakž takž šťastní, jakž takž v pohodě...

Že všechno v našich životech je a bude tak, jak být má. Přes smutek, trápení, bolesti, nemoci, protože ty nechodí po horách, ale bohužel po nás, po lidech. Setkáváme se s nimi na naší pouti, v našem putování, ne v tom psaném na blogu, ale v životě. Ale kdyby nebylo tohoto, nebyla by ani ta radost, ani ten pocit štěstí a spokojenosti a zdraví...

No jo, no. Krásný před-štědrovečerní večer vám všem...

Otázka dvacátá devátá, záludně zákeřná: 

1. Co si z této pouti odnášíte? Dokázali byste v krátkosti zrekapitulovat naše otázkové putování?