Byly Vánoce.
Stromeček, prskavky, hořící, opravdové svíčky na stromečku, večeře, zvoneček, maminka a tatínek a bratr a sestřička.
Koledy.
Nesem vám noviny, Tichá noc, Chtíc, aby spal...
A pod stromečkem veliká porcelánová (? - to už nevím) mrkací panenka, tzv. chodička. V modrých průhledných šatičkách.
Ne, nebyla pro mne, byla pro moji starší sestru. Dala jí jméno Evička a celý život ji měla. Později v dětském pokoji svých dětí na vyhrazeném místě na poličce, posléze v ložnici.
Vždy při návštěvách u ní doma jsem se na dívala. Ta panenka byla naše - mé i sestřino - dětství.
Naši rodiče, maminka ani tatínek, už tady není. Není tady už ani moje sestra.
Panenka zůstala.
Nedala mi to, hledala jsem, našla jsem (na bazaru).... jen ty šatičky byly - jsou - modré. Stáří 60 let....
Žádné komentáře:
Okomentovat