Čekám na elektrikáře, aby zapojil elektřinu v naší nové kuchyni.
Čekám na podlaháře, aby dokončil a vložil prahy k naší nové podlaze.
Čekám na malíře, aby dokončili svou práci v naší nově rekonstruované předsíni.
Čekám na oknáře? , aby nasadili již tři měsíce nově koupená okna.
Čekám, a ono pořád nic. Už mě to nebaví. A tak přemýšlím. Také jsem osoba, na kterou se čeká. Asi u mnohých lidí vyvolávám stejné pocity.
Čekáte, až vypíšu termíny zkoušek a zápočtů. Čekáte, až přepošlu slibované materiály - šablonu - k seminární práci a možná i na jiné mnou slibované materiály. Čekáte, až odpovím, nebo dám alespoň nějakou reakci na Vaše odpovědi na tohu-vabohu. Někteří čekáte, až vůbec odpovím na nějaký váš konkrétní e-mail. Možná čekáte i tady, na další otázky na tohu-vabohu. Možná.
Mnoho dalších lidí v dnešní době čeká na výsledky PCR testů.
Prostě jsme v době čekací. Té předvánoční.
A tak čekáme, čekáme, čekáme.... na co vlastně?
Na to, až to všechno skončí?
Otázky čtrnácté, čekací?
1. Na co čeká Vaše duše? Vzpomínáte si ještě, jak čekávala kdysi dávno na Vánoce? Na to, jaké to bylo?
2. Jaká znáte pojetí duše?
3. A co na to Vaše nefeš? Vzkvétá?
Žádné komentáře:
Okomentovat