Putování dvacáté páté - na cestě

 Dítě jak bytost na cestě.

Taková podivná představa. Dítě na cestě. Opuštěné, a samo. 

A je to bezpečné? Parafrázoval by mou neutuchající obavu můj nejmladší syn.

Je to bezpečné, někam putovat, někam jít, mít nějaký směr a cíl? A být malé dítě, být samo?

Jsme pouzí poutníci za láskou světlicí... zpívala kdysi ve své písni zpěvačka Marie Rottrová.

Od svého narození jsme na cestě, na cestě za láskou. 

Na cestě životem.

Jen vždy najít ten správný směr a cíl...

Otázky dvacáté páté: 

1. Už jste si na své (naší) cestě prošoupali své botičky? Napadla Vás někdy otázka, kam se ztrácejí?

2. Osobo, neviděla-li jste tudy jít děti? Ba viděla, šly tamtudy tou cestičkou po polích... 

3. Znáte výše zmiňovanou pohádku? (A co na to perníková chaloupka?, souvisí s naší cestou?)