Být malým dítětem. Být tím opuštěným, pohozeným, samotným tvorečkem ve světě.
Děti však nejsou samy. Ani samy být nemohou. Bez druhého, blízkého člověka a jeho péče by nepřežily.
Nikdo nikdy proto nejsme sám.
Každý buď máme, nebo jsme měli někoho blízkého, kdo se o nás postaral. Kdo o nás pečoval. Kdo nás patrně i miloval.
I kdybychom si mysleli, že jsme na světě samotní, osamělí, není to pravda. Osamělí jsme vlastně nikdy nebyli. To, že žijeme, je toho důkazem. Něčí láska, něčí péče nám dovolila, umožnila přežít.
A my tu lásku po celý svůj další život hledáme.
Proto je náš život cestou, poutí. Je hledáním té prapůvodní lásky, kterou jsme byli.
Žádné komentáře:
Okomentovat