Dítě jako bytost intencionální, rodící se do předem známého světa.
Vždycky mě tady tato myšlenka fascinovala. To, že se člověk vždy rodí již předem nějak připraven do určitého prostředí, doby, stupně civilizace, podmínek...
A vybavují se mi myšlenky filosofů a pedagogů, spojené s návratem k přírodě.
Rodíme se přece do "světa" přírody, jejíž jsme součástí. Proto děti tolik milují zvířátka, nejen ta domácí. Nejkrásnější vzpomínky na dětství jsou vzpomínky na okamžiky v přírodě, v chaloupce u babičky a dědečka, s kočičkami na zápraží, s pejsky na dvoře... Taková prostě idylka.
Možná dnešní děti ty vzpomínky jednou budou mít jiné. S mobilkem a tabletem v ruce..., protože se už tak nějak do tohoto prostředí narodily.
Ale když tak pozoruji svá vnoučátka, tak se toho "odpřírodnění" zase až tak nebojím :-)
Otázka dvacátá čtvrtá, zvířátková:
1. Co si myslíte o výchově v souvislosti s domácími zvířátky?
2. Měli jste v dětství svoje vlastní zvířátko?
3. Kteří z velkých pedagogů-filosofů byli zastánci návratu k přírodě, především ve výchově dětí? Věděli byste, o které významné osobnosti jde?
Žádné komentáře:
Okomentovat