Zimní ráno. Zasněžená louka, ulice, stromy, sousedovic domy. Vše je pokryto jemnou sněhovou peřinkou.
Naše rána tady, kde bydlím, bývají zvláštní. Zavolám na naše dva koníky, ukryté ve stáji v bývalé stodole, proderu se vrstvičkou sněhu až k nim a dám jim ranní snídani v podobě granulí s mrkví. Pak nasypu granulky nebo obsah konzervy našim kočkám, které na mne už koukají zpoza okna, a teprve pak nasypu zrní a dodám vody našim dvěma ptáčkům tady v kleci. Toto by až tak zvláštní nebylo. Zvláštní jsou hejna ptáků tam venku, havranů či vran (nikdy to přesně nevím), ale ať jsou čímkoliv, jsou jich tady celá křičící hejna, vzlétající nad naší, a nejen naší, zahradou.
Připadám si někdy jako v nějakém podivném snu nebo podivném strašidelném světě. Vyjdete ven, a nad vámi hejna černých, křičících ptáků...
Svět na konci světa.
Otázky už jedenácté, opět o lásce:
1. Jak rozumíte pojmům beeing love a dependent love?
2. A jak pojmu logika srdce?
3. A co na to malá mořská víla? A hejna černých ptáků?
Žádné komentáře:
Okomentovat