Tak už mám skoro ošoupané botky samochodky z toho neustálého putování z místa na místo. A protože jsem Vás některé doprovázela na přednáškách jen málo (1 x za 14 dnů a navíc něco odpadlo), tak se o ty Vaše boty taky bojím... ať Vám neupadnou... :-)
Možná je pěkné filosofovat o životě, a někdy snadnější než jej žít - ale nenechte se mýlit, filosofovat znamená mimo jiné mít vlastní zkušenosti se životem.
Což mě někdy mate.
V knihách najdeme jen slova - a slova jsou zrádná, protože ne vždy vystihují správně obsah. A navíc jsou někdy hodně bolestná a bolí.
Měli bychom se naučit používat je tak, aby nebolela a abychom jimi neublížili... Co druhým vlastně dáváme a máme vůbec co nabídnout? Něhu slov, něhu doteků, něhu života... nebo opačně jen rány?
Někdy se toho hodně bojím.
Otázka č. 24 pro filosofii výchovy:
Máte boty cestou již taky hodně prošoupané?
Bylo Vám příjemně na naší cestě? Sluníčko hřálo a pálilo nebo spíše pršelo? Nebo snad i chladno bylo? :-) Zažili jste "něhu" slov nebo spíše pocit ohrožení?
Žádné komentáře:
Okomentovat