V cíli

Tak jsme na konci naší poutě.

Děkuji všem, kteří jste se mnou putovali. Pro mne to bylo do této chvíle spíše jen sólo putování, ale vím, že to bylo jen zdání. Nevím, kolik vašich poutí mi přijde na mail, kolik vás vlastně bylo, dovím se to až teď zpětně, když mi budete svá putování zasílat.

Jen bych chtěla říct, že asi tak podobně, ne-li stejně, to je i v životě. Někdy se nám zdá, že jsme a jdeme životem sami, a přitom nemáme kolikrát ani tušení, že tomu tak není a ani netušíme, kdo vše jde s námi nebo nás doprovází. A že v danou chvíli nemusíme a obyčejně ani nevíme, že sami nejsme.

Je to pěkný pocit do budoucna a do života.

Jdeme tímto světem, každý tou svou jedinečnou poutí - a nikdo nikdy z nás není sám.

Byla bych ráda, kdybyste si to zapamatovali... a až jednou budete klopýtat, snad budete vědět, že vždy je koho se přidržet - i kdybychom toho druhého přímo neviděli... vždy s námi někdo byl, je a bude :-)

Tak tedy někdy příště možná na shledanou....

Otázka poslední č. 25 pro filosofii výchovy:

Co byste Vy sami řekli závěrem naší poutě? Mělo to pro Vás nějaký smysl, jste rádi, že jste "putovali" ?

Myslíte si (upřímně), že Vám dala filosofie výchovy něco do života, že bude nějak pro Vás užitečná? Nebo to jsou a byla jen slova, slova, slova? A že tato pouť mohla nahradit některé přednášky, které se (díky rozvrhu) nekonaly?