Výchova je doprovázení na cestě. Doprovázíme druhé v určitou část jejich života a působíme na ně v dobrém i zlém. Tím, jak žijeme a jací jsme, dáváme příklad - opět dobrý nebo odstrašující, jak se může, má nebo jak by se mohlo žít a také jak by se asi žít nemělo. Nikdo z nás není odborníkem na výchovu, ani na život, nikdo se nás neptá na to, jeslti to umíme, ale všichni s tím nějak bojujeme už tím, že žijeme... Všichni jsme takříkajíc na "jedné lodi", tedy na jedné cestě, někdo už déle, někdo kratší dobu, někdo úspěšněji jdeme, někdo častěji padá, někdo i padne a někdo třeba i vzlétne - záleží na okolnostech, na čase, na prostředí, na našem genetickém vybavení, na "nesmrtelnosti chrousta" či kdo ví na čem vlastně... výchovu většinou chápeme jako něco, co se "musí" předávat především dětem v podobě norem a řádu a pravidel. Ale výchova - to je něco jiného než jen tady toto. Je to především práce na sobě samém. Je to hledání životního smyslu a optimismu a naděje a a a...
a vůbec.
Furor paedagogicus je strach vychovatele z toho, že něo z nás "se musí" předávat ostatním. Proto bychom měli dbát na to, abychom měi co předat -
protože kde nic není,
tam ani čert nebere
Otázka č. 21 pro filosofii výchovy:
Pokuste se vyjádřit to, co je výchova, čím by být měla a co s ní v dnešním světě. Jaký je Váš vlastní názor na výchovu?
Žádné komentáře:
Okomentovat