Dobrý večer, tak snad si ten prvomájový večer hezky užíváte... :-))
Abych se přiznala, mně je tak nějak tento večer i po mnoha letech vždycky drobet smutno na srdci.
Před dávnými a dávnými časy, možná snad kdysi v mém minulém životě, tak dávno se mi to zdá - jsem byla tohoto večera poprvé políbena svou první láskou.
Byl to modrooký blonďák, a byla jsem tak zamilovaná, že jsem prostě zapomínala dýchat, když jsem ho potkala. A po té první letmé puse jsem málem omdlela.
A bylo to zrovinka na prvního máje...
Dnes už nežije a je jen ve vzpomínkách, které bolí.
Co se smutkem, který nás občas přepadá? Jak jej vydržet?
Jedna česká herečka, již opravdu vysokého věku, říkala ve 13. komnatě, jak vše přežila - bolest a smutky si připustila snad jen ke kotníkům, nanejvýš po kolena, výše ne.
Moc se mi to líbilo, - i když já samotná toto neumím. Mě to pohltí - i po létech - vždycky úplně celou.
Ale zatím ještě žiju, tak co...
Otázka č. 18! pro filosofii výchovy:
Někdy se říká, že člověk je bytostí "věčného návratu". Možná. Ale kam se neustále vrací a proč?
6 komentářů:
Smutek je někdy nekonečný a přichází v nejméně očekávanou chvíli. Možná, že tak to má být, smutnit. Abychom si těch krásných chvil a zážitků vážili mnohem více. A vzpomínky, zabolí, ukápneme slzičku, ale zároveň zahřejí na rdíčku.
S úctou, Helsha
Já jen, že to má být otázka č. 18. Otázku č. 17 už jsme měli:-)
Vy tady ale máte problémy....
Helsha
Někdo tu je moc velký puntičkář! Zamysli se nad sebou...Moc to řešíš!
Jana
jejda, jejda, nehádejte se mi tady :-) fakt je, že bych si opravdu neměla plést ta čísla otázek a že pořádek být musí - nebo jen může? Je dobře, že mě na to upozorníte, když oko mé nevidí a mysl umdlévá :-)
dobrou noc,
mp
jak kdyby to nebylo jedno, jaké tam je číslo, každý se může "seknout". Jestli je otázka pod 17, 18 nebo třeba, a, b, c je plně jedno. Podstatné je že máte otázku a na ni odpověď.
Okomentovat