Je to takové zvláštní, myslet někdy na to, co je v životě asi důležité. Rodiče a vychovatelé a učitelé by v tom možná měli mít aspoň trošku jasno.
Třeba já osobně zrovna moc žít neumím - a zdá se mi, že ostatní s tím až takový problém jako já nemají - ale přesto si myslím, že jsem k nějakým "závěrům" o tom, co je v životě důležité, nějak došla.
Tak za prvé - důležité je nebrat se zase až tak vážně. Umět myslet na druhé a ne na sebe. Kdo myslí na sebe, a jen na sebe, je zbytečný člověk, protože nikdo jiný kromě jeho samého ho nepotřebuje. Dokonce to znamená "být sám", sám, protože pro nikoho tady potřebný nejsem. Život jen pro sebe, v tom je ukryta samota a osamělost.
Za druhé - důležité je dovolit druhým, aby měli chyby a nezlobit se za ně na ně. Odpusťme druhým, že nejsou dokonalí, protože ani my dokonalí nejsme. Odpusťme i těm, kteří nám ublížili či ubližují. Odpustit není slabost, je v tom naopak síla zastavit zlo.
A za třetí - důležité je vědět, že každý člověk je v jádru dobrý, jinak by ani nebyl člověkem. A nejen to - i ten, kdo nás třeba ani nemá rád, je - kupodivu - dobrý člověk. Ten, kdo mě nemá rád, nemusí být zlý, i když je to někdy těžce uvěřitelné. Ale to, že mě někdo rád nemá, nemusím řešit ani se tím trápit, protože s tím nic nenadělám - je to jeho věc a má na to právo.
Jsou to taková tři moudra, která mi pomáhají žít.Snad pomohou i Vám.
Otázka č. 20 pro filosofii výchovy:
Je výchova činnost, která by měla být spojena s uměním odpouštět?
Otázka pro Vás jednotlivě a osobní, na kterou nemusíte odpovídat mi, ale jen sobě: jsou lidé, kteří Vás nemají rádi, zlí lidé? Dokážete si připustit, že i celkově kvalitní člověk Vás nemusí mít rád a dokonce Vám může chtít ublížit?
Žádné komentáře:
Okomentovat