Dneska prý pršelo. Prý celé odpoledne.
Ani o tom nevím. Byla jsem v práci a vůbec jsem si deště nevšimla.
Někdy se to stává, že se dějí věci, ale jsou tak nějak mimo nás, protože není kdy si toho všímat.
Tak jako třeba ty mé žebřičky. Myslela jsem si, hloupá, jak ten sameček není hodný a dojímalo mne, jak se o tu svou samičku stará a pořád u ní sedí, dokud jsem si nevšimla, že má poklovanou hlavičku, a témeř bez pírka - a že to on, ten pták jeden, to on jí ve chvílích, kdy se nedívám, což je pořád, zobákem do té hlavičky buší!
Na mou duši
o tomto je život
a pro slova není slov
Otázka č. 23 pro filosofii výchovy:
Co znamená, že dobro a zlo jsou jako jednovaječná dvojčata? Také si to myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat