Láska.
To slovo krásné skloňované ve všech pádech.
Znovu se k němu vracím, vracíme, "vracíváme."
Putujeme k ní? Nebo ji jen pouze - marně - hledáme?
Kdo ví...
Otázky páté bloumavé:
Myslíte si, že se láska skutečně dá rozdělit do několika pojetí, např. indického, řeckého, křesťanského? Které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
Je bezpodmínečná láska jednoznačně jen láska mateřská?
A co na to Malá mořská víla?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Každý vnímá lásku jinak. Každé náboženství si ji jinak vykládá. Indické lásku poznává od začátku, láska se vyvíjí. Řecké ji vnímá od počátku jako pozitivní celek a dokonalost. V křesťanství je láskou Bůh. Já sama se ztotožňuji s řeckým pojetím.
Pro mě je láska dokonalá. I když někdy bolí.
Někdy láska mateřská nemusí být bezpodmínečná. Může být pouze taková, aby sloužila k zachování rodu. Ne každá matka miluje své dítě. Láska může být i k sobě samému nebo k zvířeti, věci.
Malá mořská víla se zamilovala do člověka a byla schopna pro něj opustit vše, co znala. Stát se němou a získat nohy. To je veliká oběť. Jak mohla vědět, že její láska bude opětována? Nemohla, ale za ten risk získat něco krásného, jedinečného, to stálo.
Okomentovat