Třináctý den.
Třináctka je prý šťastné - nebo nešťastné? - číslo.
Ono vůbec, mé otázky jsou takto položeny schválně, co je štěstí a co neštěstí?
Hmm.
Někde kdesi kdysi jsem četla, že největším štěstím kolikrát v našem životě je to, že nedostáváme vše, po čem toužíme.
Tak vlastně ani nevím, jestli mám, po čem toužím, nebo naopak.
V obývacím pokoji teď hraje televize, dávají tam nějakou pohádku, v pokoji, kde teď sedím, svítí světýlko, a na stole hoří tři adventní svíce. Britská snad už tisíciletá kočka klinbá ve svém pelíšku, pejsek maltézáček spí pod stolem,
A v předsíni voní ještě zabalený stromeček.
No není krásně - šťastně - na tomto světě?
Otázky odvážně osobní:
Po čem jste ve svém dětství nejvíce toužili? A splnilo se Vám to? (Otázka pro Vaše vlastní zamyšlení, nemusíte odpovídat, pokud nebudete chtít).
A po čem nejvíce toužili lidé, kteří Vám byli nejbližší? Víte to?
Dokázali byste (a nakreslili to nebo jinak umělecky znázornili) postavičku ze své oblíbené dětské knížky?
Byla to "šťastná" nebo "nešťastná" postavička ?
Omlouvám se, pokud jsou mé dnešní otázky příliš osobní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Asi to nebude příliš veselé, ale vždycky jsem chtěla, když jsem byla malá, aby nás otec měl rád takové jací jsme, aby nás pochválil a nehádal se s maminkou. Stačila by mi pohoda, klid, bezstresové prostředí a taky se nebát cokoli říct. Proto se i nyní ve své vlastní rodině snažím, aby se mé děti takhle nikdy nemuseli cítit.
Knížka se mi líbila Kubula a Kuba Kubikula, ale strašidýlko bych asi neuměla nakreslit, v tom jsem slabší.
Nijak jsem ve svém dětství nestrádala. Měla jsem rodinu, lásku, dobré zázemí. Chtěla jsem jediné – vlastního koně. Teď ji mám. Jmenuje se Cortina. Není to jen kůň, je to přítel, je to můj partner pro život, je to můj psycholog, když se trápím a potřebuji se vypovídat. Díky ní jsem poznala soulad s přírodou, okusila výhry i prohry a pochopila zvířecí duši. Díky ní jsem silnější, ne každý dokáže ovládat tak velké a silné zvíře. Díky ní jsem vytrvalá, zdravá. Vypěstovala ve mně kázeň a zodpovědnosti. Rozumíme si i beze slov.
Moje maminka vždy chtěla být spokojená. Ale co to znamená? V jejím pojetí to je mít dostatek peněz, partnera inženýra s bytem a dobrou prací a poslušnou dceru. Teď vše má, ale nemyslím si, že je úplně šťastná. Teď totiž touží po mládí.
Můj tatínek, který žije již 26 let v Jižní Africe, mi řekl, že jediné, co kdy chtěl, je mít mě u sebe každý den.
To samé chtěli babička s dědečkem. Nemohla jsem vyhovět všem .
Nemám jednu oblíbenou postavičku. Mám jich více. Byla to zvířata. Všechny zvířata v pohádkách. A vlkodlaci. Ti mne fascinují doteď. Velcí, zlí, chlupatí, s červenýma očima a obrovskými zuby. Nejsou šťastní ani nešťastní. Jsou hladoví.
Okomentovat