Den čtyřicátý

Čtyřicet dní jsme na společné cestě.
Někteří z vás jsou tady se mnou denně po celou tuto dlouhou cestu. Moc vám za to děkuji a moc si toho vážím.
Ani ale sama nevím, jaká tato cesta měla být. Chtěla jsem - přála jsem si v hloubi duše - aby byla dobrou zprávou v dobách nelehkých. Nemám ale vůbec tušení, jestli se to podařilo. Přiznám se, že mi první dny, týdny a vlastně ani celý ten měsíc do smíchu vůbec nebylo. Možná jste to někteří poznali z textů - a tudíž nevím, zda ve chvílích, kdy vám osobně není zrovna nejlíp, můžete druhým předávat "dobré zprávy."
Co vím, je to, že mi budete chybět. Ale zároveň je mi zřejmé, že cesta už je dlouhá a v nejlepším se má končit a nemůžu toto putování přetáhnout, navíc, když máte spoustu jiných povinností do jiných předmětů.
Jak jsem slíbila - putujeme ke konci. Čtyřicet dní je prostě čtyřicet dní.
Děkuji za krásné obrázky čarodějnic :-))) Vnímám to jako dárek od vás, poutníků, na závěr cesty.
Slova nestačí, děkuji mooooc :-)))