Už jen pro radost, zastavení 2

Záhady filosofie, aneb nezodpověditelné otázky.
V souvislosti s časem: podle M. Heideggera žijeme na špičce okamžiku. Jsme vpádem do celku jsoucího. Nejsme Bytím jako takovým.
Neexistuje přítomnost, je jen minulost a vlastně ani není budoucnost, ta se vždy přetavuje v minulost.
Být na špičce okamžiku znamená tam ani nebýt.
Takže jsme stále na nějaké špičce, mizející do minulosti. Ale neznamená to, že nejsme. I přesto prostě tak nějak jako jsoucno jsme. Jako spolu-bytí s ostatními v prostoru a v čase, který vlastně není.
Radost, láska, štěstí je vždy tím, co už bylo. A my se to jen marně snažíme zachytit. A proto pořád po tom tolik toužíme.
Proto láska, štěstí a vše s tím spojené mnohdy tolik bolí. Bylo, je a není. A přesto je.
I přesto, že špičku nezachytíte... Nejde zachytit čas.
Náš život je podle M. Heideggera ke své smrti předbíhající se. Vlastně jsme stále na počátku a zároveň na konci.
No rozumíte tomu?
Prý na tom nic až tak moc záhadného a nepochopitelného není :-)