Člověk je dobrý. Prostě všichni jsme takzvaně dobráci od kosti.
A zlo je pouhý nedostatek toho dobrého.
Učím - přednáším to takto - už poměrně dlouho.
A nejsem sama. Tento předpoklad toho dobrého v člověku jako jeho nejpodstatnější vlastnosti se v podstatě line od starých čínských filosofů až po současnost.
Hmm.
Jste až tak naivní nebo tomu opravdu věříte? Zeptal se mě jednou jeden student, který toto tvrzení tak nějak nevydržel. Nežijete tady? V této době? A mezi těmito lidmi? Vy si fakt myslíte, že věřit v dobro lidí není naivní?
Asi ano. Možná.
Už ani nevím, co jsem tenkrát odpověděla.
Ale na příští přednášku jsem přišla vítězoslavně. Znala jsem totiž odpověď :-))
Otázka dvacátá:
Co znamená pojem dvojí naivita a kdo je jeho autorem?
A znáte nějaké argumenty - kdo např. tvrdil, že člověk je dobrý - i z hlediska dějin filosofie? (Když už se to jako line celou historií filosofie...?)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat